Historie Sokola Spořilov

Dne 10. 9. 1927 se v hostinci „U křížku“ v Roztylech konala za přítomnosti 14 členů schůze, na níž byl, prozatím jen jako odnož nejbližší tělocvičné jednoty v Praze Michli I., založen Sokol Spořilov. První veřejné vystoupení se konalo v provizorní dřevěné tělocvičně u příležitosti státního svátku 28. 10. 1927.
Samostatná tělocvičná jednota Sokol Spořilov – Roztyly byla ustavena o rok později 26. 7. 1928. Ustavující schůze se tehdy konala v restauraci „U Doubravských“ na Roztylském náměstí a za členy se přihlásilo 19 sester a 80 bratří, celkem tedy 99 členů. Prvním starostou se stal bratr František Mašinda, náčelnicí sestra Drobílková, náčelníkem bratr Sojka a vzdělavatelem bratr Sládeček.
V roce 1932 se členové Sokola Spořilov zúčastnili IX. všesokolského sletu. V prvním pololetí roku 1933 čítala jednota 209 mužů, 140 žen, přes 300 žáků a žákyň a 35 dorostenců a dorostenek. Pro tak velký počet členů už byla dřevěná sokolovna malá. Stavební odbor proto ještě v roce 1932 přistoupil k řešení stavby nové budovy. Jelikož se tak stalo v době největší hospodářské krize, rozhodl se výbor požádat o půjčky a zároveň byla vyhlášena povinnost pro všechny zdravé členy do šedesáti let odpracovat 6 hodin měsíčně nebo za každou neodpracovanou hodinu zaplatit 2 koruny. Navíc byl bratr stavitel Ing. Kohout požádán o vypracování stavebního plánu sokolovny, ve které by byl umístěn také biograf. Novou zděnou sokolovnu se podařilo postavit z půjček a darů členů a příznivců Sokola (náklad činil okolo 200 000 korun) ve velmi krátké době. Již v roce 1933 stála a po udělení biografické licence zde začal o sobotách a nedělích pravidelný provoz sokolského biografu, z jehož příjmů se dařilo splácet půjčky. Zároveň s rozhodnutím o stavbě nové sokolovny byl v roce 1932 také zakoupen nerovný, kopcovitý a neurovnaný pozemek, který si členové svépomocí upravili pro letní cvičiště.
Dne 30. 11. 1935 se začalo hrát v novém loutkovém divadle, pro které vyrobil bratr Nejedlý  celkem 106 loutek. Před 2. světovou válkou čítal umělecký soubor Sokola Spořilov 35 členů. Posledním představením, které sehrál před zastavením činnosti Sokola nacisty, byla hra se zpěvy Česká polka. V době války pak mnoho ze spořilovských sokolů položilo život. Po válce, když byla sokolská činnost znovu obnovena, se na Spořilově opět začalo hrát loutkové divadlo a v roce 1947 byly dokonce založeny velký a malý orchestr.
V roce 1938 se přes hrozbu blížící se války konal X. všesokolský slet, kterého se účastnili také spořilovští sokolové. A v roce 1948, kdy Česká obec sokolská uspořádala XI. všesokolský slet, jenž se konal po únorových událostech a měl vyjádřit nesouhlas s politickou situací v zemi, zúčastnilo se tohoto manifestační ho sletu opět více než 500 členů Sokola Spořilov. Svými postoji se však sokolské hnutí stalo nepohodlným a v roce 1952 bylo tehdejším režimem zrušeno. Ani za této situace však spořilovská sokolovna neosiřela a díky tradici, která zapustila hluboké kořeny, se dál pokračovalo v činnosti, ač pod jiným názvem, a ve spořilovských rodinách se dál chodilo „do sokola“.
Přes zjevnou snahu se minulému režimu nepodařilo Sokol „zadupat do země“ a po změnách v roce 1989 se hnutí opět mohlo naplno rozvinout. Dne 7. 1. 1990 byl Sokol znovu oficiálně obnoven a v nových podmínkách se od té doby snaží o navázání na tradici, kterou založili naši předkové. Již v roce 1994 se po téměř padesátileté odmlce konal XII. všesokolský slet, který byl nadšeně přijat širokou veřejností. V roce 1996 proběhla Gymnaestráda, v roce 2000 XIII. a v roce 2006 XIV. všesokolský slet. Na všech těchto akcích nechyběli ani členové Sokola Spořilov.
V roce 2000 bylo v areálu sokolovny slavnostně otevřeno venkovní hřiště s umělým povrchem, které bylo pořízeno na základě grantu od městské části Praha 4. V roce 2010 byla v tělocvičně z důvodu havárie městského vodovodu zcela zničena podlaha a sokolovna musela být dočasně uzavřena. Díky pojistnému vyrovnání a finanční podpoře magistrátu hl. m. Prahy i městské části Praha 4, se v poměrně krátké době podařilo udělat podlahu novou a cvičení tak mohlo být znovu obnoveno.

HISTORICKÉ SYMBOLY SOKOLA SPOŘILOV

V předsletovém roce 2011 jsme dali restaurovat naše oba sokolské prapory: Prapor členstva a prapor věnovaný Věrnou gardou dorostu Sokola. Jejich stav za dlouhá léta neodborného a často utajeného uložení ve vlhkých sklepích spořilovských domečků velmi utrpěl. Jenom zázrakem jsme o ně nepřišli. Byly zachráněny díky velké odvaze a hrdinství členy Sokola v době Protektorátu Čechy a Morava i za komunistické nadvlády. Vždyť naše prapory, jako němí svědkové národního vzepjetí a vlastenectví českého národa, které představoval Sokol, měly být podle příkazu okupantů již dávno odevzdány k likvidaci úřadů.

Umělecká restaurátorka paní Mgr. Barbora Štěpničková, profesorka Vyšší odborné školy textilních řemesel v Praze, věnovala oživení a obnově našich původních historických praporů velkou péči. Uchováváme je v úctě podle odborného návodu v archivu Jednoty.

Stav stuhy před a po restauraci:

Pro připomenutí památné události odevzdání praporu členstva uvádíme doslovný text dění v naší tělocvičné jednotě na Spořilově ze dne 22. května 1932 - velkého nadšení a sokolského ruchu v období spojeném s přípravou před slavným IX. všesokolským sletem, jemuž na Strahově přihlížel prezident Osvoboditel bratr Tomáš Garrigue Masaryk. Slet se stal oslavou stého výročí narození zakladatele Sokola bratra dr. Miroslava Tyrše, sletová scéna měla název „Tyršův sen“. Cvičenců přijelo tehdy do Prahy téměř 190 tisíc a diváků shlédlo slet na Strahově přes milion.

/Výpis z Kroniky Tělocvičné jednoty SOKOL PRAHA - SPOŘILOV, ROZTYLY, str. 60, 1932/:

„Veřejné zahajovací předsletové cvičení po dvouměsíční pečlivé přípravě na značným nákladem upraveném TYRŠOVĚ CVIČIŠTI (bývalé letní cvičiště Sokola – dnes zastavěné vědeckými ústavy České akademie věd) bylo stanoveno na den 22. května 1932; mělo býti účinnou propagací pro Spořilov a okolí. Sraz členstva byl u stanice elektrické dráhy, odkud se šlo pochodem za hudebního doprovodu trubačského vyšehradského sboru na prostřední část Roztylského náměstí.

Při vzletném koncertu vybraly dorostenky na cihly na stavbu nové sokolovny více než 300,- Kč. Když po koncertě se členstvo seřadilo, odevzdala po případném proslovu náčelnice sestry Švejdové bratru starostovi prapor, na který sestry z vlastních sbírek a z výtěžku svých podniků věnovaly více než 1 000,- Kč.

Bratr starosta projevil sestře náčelnici a sestrám upřímný dík a odevzdal jej náčelníkovi bratru Francovi. Ten sestrám vřele poděkoval a slíbil, že členstvo bude vždy za praporem kráčeti a že se přičiní, aby Jednota nejen v činnosti tělesné, ale i v ohledu kulturním vynikala, a odevzdal prapor zvoleným praporečníkům, bratrům Distlovi a Pickovi.“

Kéž bychom i my vždy plnili odkaz a slib bratra náčelníka France z památného sletového roku 1932 !

Vladimír Prchlík

15.3. 2013

Spořilovské sokolské lípy, Praha

Zajímavostí u těchto stromů je jejich sepětí se začátkem činnosti Sokola na Spořilově a se jmény zakladatelů Sokola bratrů Tyrše a Fügnera. Podle zachované Sokolské kroniky byly oba tyto stromy vysazeny u příležitosti otevření nové, zděné sokolovny na Spořilově v roce 1933 na památku zakladatelů České obce sokolské ( ČOS) bratra Dr. Miroslava Tyrše, prvního náčelníka ČOS ( lípa vpravo) a bratra Jindřicha Fügnera, prvního starosty ČOS ( lípa vlevo). Na tuto skutečnost upozornila občany TJ SOKOL Praha Spořilov – Roztyly umístěním pamětní tabulky na čelní stěně objektu sokolovny v září 2007, u příležitosti 80. výročí založení Sokola na Spořilově dne 10.9. 1927. Jedná se o lípy velkolisté, obvody kmenů jsou 175 cm a 183 cm, výška cca 17m a 15m. Stromy se jeví jako zdravé a vitální. Věk lip se odhaduje cca na 95 let. Lípy v celostátní anketě „Strom roku 2007“ získaly 6. místo s počtem hlasů 2 798. Snímky zachycují obě lípy stojící v čele objektu sokolovny.

Vypracovala Mgr. Eva Krutilková

VZPOMÍNKA NA 28. ŘÍJEN

aneb: Jak nás Ludwig van Beethoven zachránil !

Mnoho vzpomínek na šedou minulost šedesátých let se za tu dobu již vytratilo z naší paměti. Na jednu událost si však vzpomínám velmi přesně. Byla to dnes již humorná příhoda, tehdy však záležitost velmi vážná, neboť projev jakéhokoliv protestu proti panujícímu komunistickému režimu se tvrdě trestal…

Hlavně pro přiblížení tehdejších poměrů v naší malé, klidné  pražské obci na Spořilově a pro připamatování starším i mladším píši po tolika letech tyto řádky. Věřím, že pro poučení všem obyvatelům Spořilova to přijde vhod!

Začalo to blížícím se výročím státního svátku jednoho 28. října v šedesátých letech minulého století! Komunistický režim záměrně přejmenoval tento významný den, slavený tradičně jako státní svátek - památka na vznik svobodné a demokratické Československé republiky. Po zestátnění průmyslu a celého národního hospodářství dne 28. října 1948 tento den nová vláda Národní fronty  pod vedením vedoucí síly - KSČ vyhlásila a slavila jako „Den znárodnění“. Tím chtěli komunisté uměle zakrýt silnou tradici velkolepých všelidových oslav z dob první republiky. Postupně se mělo tiše zapomenout na naši slavnou minulost. Velký odkaz zakladatelů našeho moderního státu Tomáše Garrigue Masaryka, generála Milana Rastislava Štefánika a Eduarda Beneše měl upadnout v zapomenutí….

V šedesátých letech minulého století byl Sokol a ostatní demokratické tělovýchovné a sportovní organizace zrušeny.  Na  základě rozhodnutí vlády ze 2.12. 1952 bylo rozhodnuto o nové organizační struktuře  tělovýchovy a sportu pod státním vedením.  Všechny sokolské jednoty byly násilně převedeny  po vzoru sovětské fyskultury do nově vytvořených závodních tělovýchovných jednot, patřících do jednotlivých odborových svazů Revolučního odborového hnutí (ROH) se samostatnými názvy podle oborů, např. Lokomotiva (pro železnici), Spartak (pro strojírenství)í, Baník (pro hornictví) atd.

Tělocvičná jednota Sokol na Spořilově byla v roce 1952 nesmyslně včleněna do závodní TJ Lokomotiva Vršovice, spadající pod odborovou organizaci na nádraží ČSD ve Vršovicích! Jak soudruzi hospodařili s cizím majetkem (naložili  a odvezli si veškerý tělocvičný inventář sokolovny a letního cvičiště, archiv, majetek Sokola a jeho divadelního a hudebního odboru, loutkové divadlo atd.) si dokážete představit. Vše odvezli a nikdo neví kam. Po roce 1989 se nic nenalezlo a naší jednotě ani nevrátilo!

K další reorganizaci tělovýchovy a sportu došlo v roce 1956, kdy jednoty přešly  do svazku tzv. jednotné tělovýchovné organizace - Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV).  Někteří členové spořilovského Sokola se v té době hráli tenis jako členové i funkcionáři tenisového oddílu TJ Tatran Pozemní stavby, kteří se pravidelně scházeli na tenisových dvorcích u Krčského lesa. Ve výboru TJ tehdy pracovali bratr  Slavomír Šolc jako předseda TJ, Jiří Thera jako jednatel a Vladimír Prchlík jako místopředseda.

Před blížícím se státním svátkem „Znárodnění“ rozhodl výbor TJ uspořádat v sokolovně slavnostní akademii, na níž vystoupili přední spořilovští umělci. Sál se  naplnil do posledního místa. Výzdoba byla jednoduchá, ale důstojná:  na čelní stěně visel nápis  28. ŘÍJEN bílými písmeny na černém závěsu, který zůstal po sokolském biografu a sloužil ke slavnostní výzdobě. Druhý den se mezi Spořilováky nemluvilo o ničem jiném, nežli o tom, že oslava byla zdařilá a velmi se líbila, což nás potěšilo.

Velmi neklidní však byli soudruzi z místní organizace KSČ a jejich donašeči. Považovali výzdobu i průběh celé akademie za tichou provokaci proti znárodnění! Brzy nám přišla na výbor TJ obsílka k jednání „na koberečku“, kam jsme se dostavili spolu s bratrem hospodářem Zdeňkem  Keistem. Již při vstupu do zakouřené místnosti v agitačním středisku pod Spořilovem byla cítit vážná, pochmurná  nálada.

Náš „rozhovor“ podobající se silně výslechu, vypadal takto:

Soudruh l (předsedající): „Víte, proč jsme vás pozvali?“

Člen TJ VP: „Nevíme přesně, snad se to týká slavnostní akademie v sokolovně.“

Soudruh 2: „Je tomu tak. Občané jsou zneklidněni z toho, co se tam odehrálo. Někteří si  dokonce u nás stěžovali, že to byla otevřená provokace v Sokole proti znárodnění.“

Člen TJ VP: „Nevím  o tom. Akademie měla velký ohlas a posluchači vysoce ocenili umělecký dojem večera“.

Soudruh 2: „A co ty černé závěsy. To byla smuteční výzdoba k 28. říjnu!“

Člen TJ ZK: „Máme jenom závěsy od biografu. Nemáme peníze na nové, barevné. Příště můžeme použít jinou výzdobu, pokud nám někdo přispěje.“

Soudružka 3: „Ano, celý pořad neodpovídal oslavě znárodnění. Byl těžký, třeba ten Beethoven se tam nehodil. Bylo to jako na pohřbu!“

Člen TJ VP: „Ludwig van Beethoven je německý autor.  V televizi NDR  hrají jeho „Ódu na radost“ denně jako symfonii boje za mír. Chtěli jsme, aby posluchači slyšeli vyvážený program z díla světových mistrů!

Soudruh 4 (člen kulturní komise KSČ): „Musím, soudruzi, se zastat soudruhů z TJ. Je nám přece známo, že soudruh Vladimír Iljič Lenin za svého života mnohokrát ocenil mistrovství Beethovena. Často a rád poslouchal jeho skladby. Jeho hudba přece působí i dnes v zájmu světového míru. Myslím, že napříště bychom měli TJ pomoci s výzdobou, např. zapůjčením látky z prostředků Národního výboru přes kulturní komisi. Ať se soudruzi z TJ včas hlásí a my jim pomůžeme. Chápu, že dnes neměli jinou možnost výzdoby.“

Člen TJ ZK: „Rádi použijeme jinou výzdobu sokolovny, pokud nám ji někdo poskytne.“

Tím náš rozhovor před komisí skončil.  Po krátké poradě členů kulturní komise výboru KSČ na Spořilově jsme se rozešli s přáním Soudruha 1 (předsedajícího): „Pokračujte, soudruzi, ve vaší činnosti v TJ jako složka Národní fronty. A příště to s námi předem konzultujte. Čest práci!“ „Nazdar!“ zněla naše odpověď.

Mohu říci, že nám tam nebylo nijak dobře, i když konec jednání byl úspěšný. Nebýt však Beethovena a jeho obdivovatele V.I. Lenina, nevím, nevím, jak by to dopadlo. Odehrálo se to totiž na Spořilově ve vážné době boje za světový mír. Smutná na celém příběhu byla zejména skutečnost, že to všechno byli naši spořilovští spoluobčané, kteří jen plnili příkazy cizí „diktatury proletariátu“.

Již jsme jim to dávno odpustili…

Vladimír Prchlík

26. října 2012

Více článků...